Jmenuji se Jade. Po světě se rozhlížím devatenáct let, ale nevěřím, že jsem stihla vidět všechno, co za to stojí. A tak píšu. Píšu o hledání, o snech, o naději, že až na něco skutečně důležitého narázím, tak to poznám a nenechám za sebou jako nevyužitou šanci.
Někdy je pro mě obtížné najít si na věcech kolem aspoň něco hezkého a zapomínám, jak bych měla být vděčná. Věřím v moc vnitřní síly a nehledám dokonalost, ale zvláštnost.
Jsme v tom všichni spolu.
Od 1.11.2015 mám mozkovou příhodu. Zatím se nezdávám.