(Od)stěhování

3. října 2015 v 21:40 | Jade |  Články
Zkuste vnímat ten klid na duši, se kterým článek píšu. Zvýšená koncentrace kartonových krabic znamená jediné - Jade se dočkala.

Víme, jak neochotně se k následujícímu tématu vyjadřuju, ale mám potřebu poznamenat sem jednu vcelku zásadní věc. Sezona kolotočů skončila a čeká nás pár posledních víkendových akcí, při nichž už není třeba bydlet v maringotce. Takže jsme se po půl roce konečně přestěhovali zpátky do baráku, který jako jediný považuju za opravdový domov. Holka jako já by měla být doma všude. Nasrat.
Když nepočítám každotýdenní přejíždění z místa na místo během sezony, stěhujeme se dvakrát za rok. Zjara pryč a na podzim zpět. Je to mimochodem jeden ze dvou důvodů, proč neděláme opravdový vánoční úklid - všechno se totiž nejlépe vysmejčí a urovná právě při stěhování (druhá příčina je, že stejně uklízíme furt). A přesně tím od pátku žijeme. Naštěstí máme natrénováno, takže jsme už nyní krásně zabydlení. Jsem z toho zápřahu docela utahaná, a přitom je mi tak báječně lehce.


Ptáte se, jestli jsem z toho paf? Jestli "být paf" znamená přistihnout se během dne, jak si nevědomky prozpěvujete, občas si zatancovat na imaginární hudbu a vstávat z postele s blaženým pocitem jakjemožnýžemámkolemsebeprostor, tak pravděpodobně ano.

Jednoduše, existují obyčejné věci, které v maringotce z nějakého důvodu nemáte (většinou je není kam vecpat), a pak jste z nich u vytržení. Pokojíček. Kuchyňská váha. Trouba. Tiskárna. Soukromí. Ach.:) Můžu za sebou zabouchnout dveře (pozor - opravdové, nikoli šoupačky) od svého království a nevědět o světě. Vyzkouším nové recepty, protože suroviny je konečně kde zvážit a případně upéct. Přestanu šikanovat paní v copycentru, která mi otráveně tiskne školní materiály (nadává u toho do kurev, věřte nebo ne). Užiju si zkrátka každou chvilku, kdy nesdílím metr čtvereční s celou rodinou a mám po ruce všechno, co potřebuju.
Tam si nemůžu udělat ani pořádnou snídani, jelikož když odcházím do školy, všichni ještě spí a bylo by bezohledné je šramocením u linky rušit. Tady ovšem máme ten úžasný již zmiňovaný vynález jménem dveře, takže si můžu dovolit dělat ráno bordel, jak se mi zlíbí. Vidím to na everyday ovesnou kaši a krásný starty dne, přesně podle vkusu.
Teď jsem si vzpomněla, že tu někde leží i takový krásný tác. Abyste si nemysleli, že se starám jen o vlastní plnej žaludek, mám nádhernou ideu, jak budu připravovat fenomenální sváči a servírovat si je rodičům do postele. Mami a tati, gratuluji vám k úžasné dceři. Říká se tomu láska. K vaření.

Ježišmarjá. Kolik se toho na mě tyhle krásný hnědý stěny načekaly? Zvelebování pokojíčku bude mnohem jednodušší, když v něm konečně zase bydlím. Přesunuli mi sem klávesy, které bývaly v obýváku. Zpočátku jsem z nich nebyla nadšená, avšak nakonec se mi na novém místě zalíbily a když na ně tak koukám, mám dokonce chuť něco hrát. Dneska jsem měla v ruce snad každou věc (včetně každé jednotlivé pastelky... a že jich neořezaných bylo vážně dost), která se zde nachází. Naštěstí nejsem typ, co by něco hromadil (evidentně až na pastelky), takže nedostatek poliček či skříněk nedělal zas takový problém. Stejně bude potřeba pořídit nějaký nový kus nábytku, aby se zaplnil volný plácek, ale to je vedlejší. Popadl mě organizační záchvat, takže na svém původním místě nezůstalo skoro nic.

Ještě jedna maličkost. Zatímco jsem si svůj skromný majetek přenášela k sobě a následně pro něj hledala nejvhodnější umístění, udával se ve vedlejší místnosti opačný proces. Má sestřička je stará dospělá a zapouští kořeny ve vlastním. Nevím, jestli to víc nedochází mně nebo jí.

"Jade, Jade, Jade, já bydlím s klukem!"
"Náš sen se splnil! Pozveš mě nekdy nebo spálíme mosty?"

Večer jsem jí před autem sentimentálně podala poslední drobnost, kterou si zapomněla sbalit se zbytkem. Ovladač, poetické. Je to zvláštní. Proč se mně ségřin životní krok zdá jako málo? Poslouchám, jak řeší jen práci, školu a byt a působí to na mě hrozně ploše. Sakra, chtěla bych vědět, co vlastně očekávám já. Racionálně bych neměla být tak náročná, když mi stěhování po sezoně, což zažívám po sedmnácté, způsobuje takové návaly štěstí!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maren Maren | Web | 9. října 2015 v 13:13 | Reagovat

Ahoj Jade,

pěkné a poutavé počtení, po dlouhé době. Ráda se dozvídám, že žiješ fajnově. :)

Tvůj blog jsem musela chvíli hledat, a už jsem se lekla, že jsi přestala psát. Ale nakonec jsem našla. :)Po nějaké době o sobě zase dávám vědět. Abych se připomněla - kdysi jsem používala jiný (hubnoucí) blog, se kterým jsem se nakonec rozhodla skoncovat. Ty jsi mi jako jeden z mála jedinečných lidí uvízla v paměti. Budu ráda, když na můj nový blog čas od času zavítáš, a třeba si zase vyměníme pár řádků :)

Prozatím se měj krásně! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama