Moje karty

12. října 2015 v 19:30 | Jade |  Do vzduchu
16. října to budou dva moc důležité roky ode dne, co se mi převrátil život o sto osmdesát stupňů.

Okecávala jsem to už stokrát, takže abyste pochopili jádro věci, vyjádřím zde situaci jen stručně. V rámci projektu "Jade nebude na vozíku" mi kdysi bylo navrhnuto uříznutí nohy nad kolenem, abych od oné problematické partie měla pokoj, nebo čtyřcentimetrové zkrácení stehenní kosti, a tím přizpůsobení délky nohy nevímčemu uvnitř. O křečových žílách a malformacích ani nemluvím, s tím se nic dělat nedá. To druhé řešení, co jsem po dlouhém zvažování uznala za hodné pokusu, bylo dosud provedené na čtyřech lidech včetně mě a stále s sebou neslo riziko, že se něco zmastí a dojde k amputaci. Proto jsem se pro všechny případy smířila s tím, že se po operaci můžu probudit o část těla lehčí.
Bylo 16. října 2013, kdy jsem na personál ARA po mnohahodinové narokóze chrchlala ještě s hadičkou v krku dotaz, jestli ji teda mám nebo ne. Jo, noha mi zůstala, ale tím to všechno začalo.


Můžete být zděšení, ale nutno konstatovat, že nejhorší je rozhodně za mnou, v době před dvěma lety a operací, kdy jsem ke konci téměř přestávala chodit. Takže pokud to nechápete, zkrácením nohy mi pomohli a vyřešili spoustu problémů. Ovšem s kosmetickými vadami například v podobě faldu na břiše se prostě vypořádává líp než s tímhle. Obzvlášť v mém "líbícím" věku. Taková kratší noha, to je tragédie největší... Uvědomila jsem si, že už sice nepůsobím mrzácky na první pohled, zato jsem dostala balíček zbrusu nových mindráků.

Naučila jsem se s tím zacházet. Naučila jsem se obstojně chodit i pobrat to psychicky a neužírat se a trvalo mi to snad celé ty dva roky. (Jen si přečtěte těch pár posledních řádků textu na úvod v menu. Přečtěte si je.) Zůstávám trochu ňouma, protože mám neohrabaný pohyb a usilovně doháním všechny kraviny, které jsem za těch propajdaných časů prosezených doma nestihla, ale stejně jsem nezažila nic hezčího, než zvykání na normální život.

Představte si, že lidi uznávají i jiný hodnoty než vzhled vašeho těla. Stačí se umět projevit. A udělat si srandu z nedostatků. Když někdo občas poznamená, jaký bych jinak měla hezký nohy, odpovídám, že mám rozhodně nádherný nohy, však vidíš, jednu delší než druhou! Na dotaz "jaký to je?" říkám upřímně "na hovno," ale tenhle cynismus je přesně to, co ve mně celý nemocniční kolotoč zanechal a beru ho jako plus do života při zvládání vypjatých situací. Díky nemocnici rovněž vím, že si chci udržovat zdravou váhu, ne mít 49 kilo, což nevypadá jinak než nemocně. A umím výborně rozeznat věci, kterých si važít a které je vhodné zavčas hodit za hlavu, protože si nezasluhují žádnou pozornost.

Ale zas ne, že by mě nic nenasralo!
"Tys s tím byla na operaci?"
- "Jo, mám teď o něco kratší nohu."
"A proto nosíš ortopedický boty?"
Ještě jednou ty bílý zázraky, co mě stály majlant, někdo nazve jako ortopedický a já se neznám! :)
Ortopedické nejsou, jen se musí před použitím takhle upravit. Právě jsem zjistila, že konečně nemám rozpaky zveřejnit to na blogu a jsem z toho na větvi. Zase sama sebe unáším, achjo.

A když už jsme u mých vychytávek... Tohle se nazývá "dlaha" a má procvičovat achilovku. Říkali mi, že nikdy nezvládnu přitáhnout špičku tak, aby kotník svíral pravý úhel. No a nedávno jsem zjistila, že se dokážu postavit na patu. Ta zvláštní dlaha na tom má bezpochyby zásluhu.
Bývalo pro mě nepředstavitelné pravou nohu natáhnout. A tohle je pohled, který jsem si od operace ani na sekundu nepřestala užívat.

Nestačím se divit, co se za 24 měsíců může stát. Není všechno růžové, pochopitelně i já svůj život vedu jak na horské dráze, ale bez toho by nebyl zajímavý.

Nezbývá, než poděkovat čtenářům za pozornost a popřát všem hodně síly, ať už vás momentálně trápí cokoli. Ráda si přečtu Vaše příběhy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 H E D L I N E H E D L I N E | Web | 16. října 2015 v 6:51 | Reagovat

Musím říct, že tento článek se mi krásně četl, možná asi proto, protože se dokážu vcítit do každé situace a snažím se nějak lidi pochopit. Já vždycky obdivuji lidi, kteří by měli být na tom psychicky špatně, ale oni jsou většinou šťastnější, než kdokoliv jiný. Co se týče tvé nohy, stát se to muže komukoliv, jsi ale opravdu statečná, že to zvládáš. Nemám moc ráda, když se mě jeden člověk třeba zepta na sto otázek, třeba proč jsm byla v nemocnici. Přijde mi to, jako by spíš vyzvídal a nechtěl mi ani pomoct, jen aby byl v obraze, což se mi už stalo. A to je podobný jako s těma tvýma botama a dlahou.... Tobě přeju abys měla krásný život a s nohou si nelámala hlavu. Musíš si říct, že jsou i horší věci :)

2 monarichter monarichter | Web | 17. října 2015 v 8:25 | Reagovat

(Děkuji za milý komentář na mém blogu:-))

Přečetla jsem si pár tvých předchozích článků a  můžu říct,jen to, že píšeš skvěle a čtivě:-).
Je super vidět,že si dokážeš udělat, z toho všeho čím sis prošla, srandu. Je důležité, aby jsi byla v životě spokojená, protože si neuvěřitelně statečná:-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama