Omáčku už ne

1. října 2015 v 19:36 | Jade |  Články
K rýmičkám patří kapesníky, nosní spreje, odpočinek a vytížené peřiny. Ne vaření.

Maminka si situaci přebrala špatně. "Jade zůstala doma, protože jí je blbě," pochopila jako "Jade zůstala doma" a tečka. Že se nevykroutím z otravného ranního zastýlání všech peřin, mi došlo hned, ale nevadí. Že se bez mého přičinění z dřezu nepřestane valit špinavé nádobí, to taky chápu. Ale pokyn "něco uvařit" byl na můj stav už trochu přes čáru.

"Na to, že nemáme záruku, že to bude poživatelný, toho dělám celkem dost," zrozpačitěla jsem nad plným hrncem čočky. Do vaření se poměrně angažuju, ale dneska to byl blbej nápad. S mámou nebyla řeč a na mé dotazy ohledně postupu odpovídala pouze "já nevím," jako by nic podobného v životě nevařila (prý si myslela něco o jiném receptu bez zahušťování, o kterém jsem kdysi mluvila). Nepřipouštěla jsem si, že se dá čočková omáčka zkazit, dokud v ní nezačala plavat tvrdá cibule, která tam nejspíš vůbec nepatří. Nevábnou pobublávající směs jsem sotva ochutnala a raději ji co nejrychleji poklidila do záchodu. To byl definitivní konec našeho oběda.

Čočka se přeci jen podávala, avšak z jiné várky, ke které jsem se během přípravy pro jistotu vůbec nepřibližovala. Světe div se, nikdo se na mě nezlobil. Aby taky jo, měli mě nechat odpočívat, ne plýtvat jídlem!
Kolem druhé (po obědě) se všichni někam rozprchli. Zůstala jsem doma sama, krátce nato propadla kýženému spánku a vzbudila se až před Prostřeno. Kdo si to spočítá, uzná, že podávám úžasné spací výkony. Patogen nejspíš chcípnul nudou, jelikož je mi mnohem lépe a doléčení do pátku se zdá nadějné. Jenom spát teď asi dlouho nebudu.

Byla jsem objednaná ke kadeřnici. Odhodlání jít nakrátko a nazrzavo odhadem dopadne jako světlejší hnědá po ramena, ale podstatná je změna, ať už jakákoli. Měla se odehrát před pár hodinami, bohužel vám místo nových vlasů můžu postnout maximálně fotku s odřeným usmrkaným nosem a rozdrbaným culíkem.
Do školy se mi stejně vůbec nechtělo a v posteli je fajn. Musím se přes dnešek pořádně vyléčit, protože zítra si už nemůžu dovolit zůstat doma. Budou bramborové knedlíky. V jídelně je vyhlížím od začátku roku. A pak vlastně taky další taneční.

Báj d vej, mám dva skvělé zbrusu nové deníčky. Jeden oficiální školní, druhý neformální na domácí poznámky. Normálně z nich mám dobrou náladu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kimi Kimi | Web | 2. října 2015 v 19:55 | Reagovat

Želám ti skoré uzdravenie :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama