I need a... breathe? bread? break?

26. října 2015 v 18:51 | Jade |  Články
Přišla jsem vám něco říct, otevřela k tomu mailovou schránku, zjistila, že jsem si vydělala své první peníze a myšlenka na to důležitý je tatam.

Není to velká částka, ale na ruku tolik jen tak nedostávám. Navíc je poctivě vydělaná, oujé! Samostatná Jade! Stálo ji to jen pětinásobné nervové zhroucení!
Moment, ať nekecám. Úplně první výplatu jsem vlastně dostala kdysi před Vánoci za brnkání koled a zazpívání Bílýho slona při rozsvicování stromku na náměstí. Dali mi stovku a oranžovej hrníček. Pár střepů, co z něj nedávno zbylo, mě snad nikdy tolik nerozesmutnilo.


Byla jsem se vyfotit na kartičku. Zkoušela jsem to už v létě, ale když jsme se tehdy s paní fotografkou podívaly na výsledek, poslala mě radši domů. A to přeháním jen trošičku. Na dnešní druhý pokus jsem si zařídila odvoz, protože rozcuchanou z kola už mě tam jednou měli. Ke všeobecnému potěšení můžu říct, že mé fotografující (se) výkony mají vzestupnou tendenci - snad jediná horší fotka než z předchozího nepovedeného pokusu je totiž na stávající kartičce.
Fotila mě jiná paní než posledně. Byla hrozně super! Zbožňuju, když má někdo krásnej hlas. Chtěla jsem jí to říct, ale namísto toho jsem - ani nevím jak - byla zapojená do rozhovoru o tchýních.

Nadpis zcela nesouvisí, ale vztahuje k mému novému tričku. Někdy si na něj vezmu mikinu, která zakryje pár písmen, a hned aby jeden přemýšlel, co vlastně potřebuju. Na to, že na trička s "trefnými" nápisy mám alergii, jsem s tímhle kouskem celkem spokojená. Dokonale ladí s hnědými kalhotami a na školní půdě mluví všem z duše.
Dnes jsem mimochodem dala přednost jiným záležitostem než škole. Nebylo to záměrné, ale je šestadvacátého a přesně takové je mé pořadí ve třídním výkaze. A na takový zákeřný datum je vždycky lepší chybět, jestli mi rozumíte.

Na závěr sem - kdoví proč - naflákám pár náhodných perliček.:)

zaslechnu, jak se o někom řekne, že je "splachovací"
já: "Mami, jsem splachovací typ?"
máma: "Absolutně ne. Ty si vždycky hrozně pamatuješ, kdo ti co řekl, sežral..."

na fyzioterapii
fyzioterapeut: "Když uděláš toto, nepůjde ti koleno do vnitřní rotace. Jasný?"
já: "To jsem pochopila už včera."
fyzioterapeut: "Já tu jsem dneska zbytečně, fakt."

neznámá: "No a co, že stres? To bychom neslezli ze stromů, kdyby opice neměla stres."

rozhoduju se, jestli si mám vzít čepici
máma: "Radši ne, ať nemáš zplihlý vlasy."
já: "To mám už."
máma: "A ať jsi hezčí než Ségra."
já: "To jsem už."

Jdu cvičit a jíst a číst Egypťana Sinuheta. To je čtení nekonečné, ale báječné. Mějte se!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama