Pojem bez pojmu

8. července 2015 v 20:51 | Jade |  Články
Poslední dny bych popsala slovem "bublina". Bublina v jakési relativní dimenzi, kde neexistuje čas a dny v týdnu. Bublina, jakožto jedinej prostor, kterej kolem sebe vnímám.

Teď, tady. Nepřemýšlím nad ničím jiným než nad tím, co bezprostředně prožívám. Nevidím za hranice toho, co vidím.

Žít okamžikem je hrozně skličující, když se nic neděje. Víte, kdy se mi stává, že neobyčejně prociťuji právě probíhající momenty? Zpravidla po dobrým filmu anebo nějaké špatné události, protože smutek prostupující tělem je společníkem, kterého si moc dobře uvědomujete. S osmáčkovým osudem jsem se svěřovala minule a z něj to nejspíše zčásti pramení. Od víkendu si to prostě jedu takhle. Unavuje mě to. Chci plánovat, chci se na něco těšit. Ale kdepak, místo toho mám svou náladičku, která to neumožňuje a dovolí mi jen nasát aktuální vjem, nechat ho prosvištět hemisférami a neprodleně vypustit zpět. Pořád ze sebe setřásám zděšení z víkendu a snažím se zase přemýšlet nad něčím normálním. Ne zrovna duchaplně se potácím od ničeho k ničemu a nejistě pátrám po pomocné ruce, která by zase všechno srazila do starých kolejí.
Ne, že by šlo o depku. Plně chápu, že tomu nerozumíte. Vždyť prožívat každou sekundu je dobrý, ne? Já jednoduše říkám, že prožívat každou sekundu je dobrý, když jsou věci kolem dobrý.

K navrácení do života mně stačí většinou málo. Je složité pokořit nicnedělání, ale po včerejšku mám za sebou cvičení, nějakou tu kreativní činnosti (vystřihování!) a rodinnou oslavu - na níž se brzy vrátím, abych stihla opékání špekáčků, které si zkusím nedat. (A už po téhle větě všichni víme, jak je ta snaha beznadějná.) Podstatným zůstává, že právě tyto aktivity mě pomalu vrací do normálního módu.
Svůj vliv na to může mít i to, že mi po třech měsících práce a týdnu prázdnin nastalo opravdové volno. Na tuhle dobu jsem se těšila a asi jsem se k ní příliš upnula. Proto byl minulý týden tak štědrý na kopance do zadku - měly mě vzpamatovat a vtlouct mi do hlavy: Jade, vždyť se toho zas tolik neděje. Jenom teď 14 dní nikam nepojedete s kolotoči. Jenom teď prostě 14 dní nebudeš muset sedět u skákacího hradu. Budeš moct být v baráku a do maringotky jezdit pouze pokud se ti bude chtít. Nic víc.
Ok, ale je to celkem dobrý. Je to vážně velice dobrý. Jetomůjboženeskutečněfamfárový. Ovšem věci, které si hodláme nejvíc užít, se z pravidla nejvíc poserou. Proto se budu snažit své nadšení krotit. Mám 14 dní klidu bičiz!

Dnešek už byl kapku pohodovější. Spala jsem v baráku, kde mě ve čtvrt na pět ráno vzbudila bouřka. Letěla jsem k oknu, že si otevřu a vyvětrám, ale překvapilo mě tak teplé dusno, že jsem radši okno zavřela, rozhodla se rezignovat na upocené peřiny a podstoupit proces vstávání o 4 hodiny dřív než obvykle. Početla jsem si, ukuchtila ovesnou kaši a před sedmou vyjela na kole ven. Už dlouho mám odzkoušeno, že procházky zimními rány nejsou fajn - tak můžu potvrdit, že ranní projížďky na kole v létě jsou o něco lepší.
Někdy nadávám, že dny jsou příliš krátké a nadávají možnost splnit všechny povinnosti. Pokud to vidíte stejně, zkuste si jeden den přivstat a vychutnat si ho od svítání. Nyní můžu potvrdit, že vám ta doba pravděpodobně začne lézt krkem.
Kromě toho, že si dnešek "užívám" už po zatraceně dlouhej čas, by měl ještě jeden charakteristický prvek. Nic nevychází tak, jak si řeknu. Třebaže jde o maličkosti. Jako by někdo tahal za nitky a příšerně se u toho bavil. Takže dík.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kimi Kimi | Web | 8. července 2015 v 22:34 | Reagovat

bude to fajn...vidieť niekoho umierať je vyčerpávajúce a dosť zničujúce. A depresívne. Ja mám tento týždeň už celkom taký akčný, o 4:30 vstávam a na vlak och..:D nič nestíham a hlavu mám v oblakoch :D Inak, neviem kde presne bývaš, ale môj brat býva v prahe (asi 15-20 minút od centra električkou) a pred jeho domom sa začína akási cyklotrasa, ide to cez lesík a potom nad Prahou na takom moste či neviem ako to nazvať...:D tak to bol zážitok na celý život. Západ slnka a potom osvietená Praha ^^ a až na to že fúkal vietor a ja som ochorela na 2 týždne to bolo úplne dokonalé a dúfam že pôjdeme aj tento rok :)

2 Jade Jade | Web | 8. července 2015 v 23:19 | Reagovat

[1]: Ani mi neříkej... Pro Prahu, západy slunce a osvětlený města mám opravdu slabost! Zní to úplně snově.:)

3 Kimi Kimi | Web | 9. července 2015 v 18:32 | Reagovat

[2]: nabudúce ideš s nami a žiadne výhovorky ^^

4 Jade Jade | Web | 10. července 2015 v 9:21 | Reagovat

[3]: Neopovažuju se odmlouvat! :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama